A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část první)
Střevní potíže jsem očekávala v prvním týdnu (podle všeho to měla být reakce na změnu stravy). Nicméně zavítaly až po dvou týdnech v doprovodu horečky. Ačkoliv to zpočátku nevypadalo nijak dobře, ustáli jsme to pouze s radou Tomáše a milé paní lékárnice z Bacalaru. Tehdy se jednalo o typickou aklimatizační chorobu (více v článku Filipa Šeny – Horečky a stěhování). To, co mě ale potkalo před nedávnem, se takto nazvat nedá.
Jednoho krásného dne jsem během oběda kousla do kamínku (pravděpodobně z rýže). Nic se ale nestalo. Už jsem kousla do tolika kamínků, že mě to nijak zvlášť nerozhodilo. Pokračovala jsem tedy bez problémů v jídle. Druhý den jsem si po obědě vzala, jak nám radí v reklamách, žvýkačku (abych snížila pH v ústech;)). Když jsem po chvilce kousla do dalšího „kamínku“, úplně mě polilo horko. Pravděpodobnost, že mi z oběda zůstal někde v puse schovaný další kousek z rýže byla opravdu malá. Detailní pohled na žvýkačku odhalil krutou realitu, vypadla mi plomba. :(
Představa, že budu muset k nějakému zdejšímu zubaři, mě opravdu děsila. Filip však navrhl, že se zeptáme Abigail, naší studentky a zubařky zároveň (vice o Abigail naleznete v článku – Produktivní žena Abigail a nové zdravotní komplikace?). Trochu jsem se uklidnila, ale nadšena jsem rozhodně nebyla.
Hned druhý den jsme vyrazili na hodinu s Mujeres Productivas do Coatepecu. Na zdejší autobusy a hlavně na výmoly zaplněnou silnici jsme si již víceméně zvykli. Když si ale vzpomenu na naši první jízdu, byl to opravdu zážitek. Plechový autobus prosvištěl všemi děrami v silnici bez přibrzdění. Okna (pravděpodobně z plexiskla) rachotila, div nevypadla ze svých drážek. Řidič nadskakoval na své provazem vyplétané sedačce, jakoby cvičil na overballu. Podobně na tom byli všichni cestující, včetně nás.
Video – ukázka z jízdy autobusem.
Po příjezdu do Colegia México jsem Abigail nahlásila mou nehodu. Předběžně se mi na zub podívala a dodala, že mě po hodině vezme k sobě domů a tam mi zub opraví. Dvouhodinovku s puberťáky jsem odučila se staženým žaludkem. Nedokázala jsem si představit, co mě čeká. Byla jsem přesvědčená, že k ordinaci doktorky Makovičkové to bude mít hodně daleko.
S blížícím se koncem hodiny vzrůstala i moje nervozita. Předodjezdový zmatek ze školy mi tedy nijak nepomohl. Imelda nás s Abi odvezla a mezitím společně s Filipem zařídila potřebné nákupy jídla. Já následovala paní doktorku. Vystoupaly jsme do prvního poschodí, kde se nacházela ordinace. Růžově vymalovaná místnost na mě nepůsobila zrovna přívětivě. Usedla jsem do šedivého křesla a čekala, co bude dál.
Abigail mezitím spustila kompresor (aby jí fungovala vrtačka) a připravila si potřebné nástroje. Vše si vyskládala na pojízdný stoleček, do kelímku mi nalila vodu (na vyplachování) a mohly jsme začít. Nejprve zjistila, zda-li se jedná o správný zub. „Špičatým šťourátkem“ se zasekla uprostřed plomby a bylo jasno. Na řadu přišla vrtačka. V maximální křeči, se skříženými nohami i rukami, žmoulajíc kus toaletního papíru na utření, jsem čekala, až Abi mé trýznění ukončí. Po chvíli mi vrtačka zajela tak hluboko, že mi zubem projela ta nenáviděná bolest. A bylo po všem. Na řadu přišla příprava plomby.
Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, z čeho se vlastně amalgámová plomba připravuje. Sestřička ji doktorce vždycky podala už hotovou. Abigail si ji ale musela připravit sama. Malý kamínek stříbra rozdrtila v hmoždíři. Přidala kapku rtuti a směs řádně promíchala. Poté ji vložila do hadříku a silně ji zmáčkla, aby se zbavila přebytečné rtuti. Na závěr ji napěchovala do dalšího zubařského udělátka, kterým mi plombu umístila do zubu. Proběhly poslední kosmetické úpravy a já si mohla vydechnout. Nakonec to nebylo tak hrozné.
Moje první neplánovaná návštěva Abi dopadla úspěšně. Na závěr jsem si ještě dala jeden z jejích home-made jogurtů, opravdová lahoda. Tato návštěva však nebyla poslední. Když si myslíte, že už to nemůže být horší, stane se něco, co vám tuto myšlenku s přehledem vyvrátí. A bude hůř …
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x