Otevíráme poslední komunitu, Papantlu

Příspěvek třicátý první. První noc v nové komunitě nebyla zrovna ideální. Příliš měkká postel propadající se uprostřed a hluk doléhající ze silnice pod námi nám spánku příliš nedopřály. Lehce otupělí jsme se oblékli a sešli dolů, kde už na nás čekaly Abi a Imelda. Další den zařizování byl před námi.

Stěžejním bodem dne byla návštěva radnice. Naším cílem bylo nabídnout zastupitelům z oddělení cestovního ruchu možnost zapojení se do našeho projektu. Spolupráce s dvěma organizacemi, jedné evropské, druhé mexické, může být pro město usilující o status „Pueblo mágico“ strategickým krokem. Turisticky vyhlášené město potřebuje angličtinu jako sůl.Nejprve však bylo potřeba se posilnit. Navštívili jsme jednu z mnoha restaurací na náměstí a objednali si snídani, každý dle svého gusta. Ačkoliv jsme v Mexiku už přes 4 měsíce, na tradiční mexickou snídani jsme si stále nezvykli. Smažené gorditas nebo místní specialita bocoles nejsou úplně to pravé ořechové pro naše žaludky. My jsme zůstali věrni lehčí ovocné verzi.  

Vzhledem k mnohaletým zkušenostem s vyjednáváním se zastupitelstvy a jinými orgány měst, si Imelda nedělala velké naděje. V Mexiku se pro jakékoliv administrativní řešení problémů s úřady dokonce zavedlo speciální slovo - „trámite“. Je to většinou běh na dlouhou trať a musíte se na něj obrnit trpělivostí. My jsem si takové „trámite“ vyzkoušeli na vlastní kůži v první komunitě, v Bacalaru. O spolupráci s radnicí jsem tedy silně pochybovala i v Papantle. Výřečná Imelda jasně vysvětlila podmínky naší možné spolupráce, mladá úřednice si vše zaznamenala a společně jsme se domluvili na další schůzce (bylo totiž potřeba představit návrh ostatním a dohodnout se, zda-li je možné z rozpočtu uvolnit nějaké peníze). Uvidíme, s jakým návrhem nás překvapí (a jestli vůbec). Během odpoledne by nám měli dát vědět. Následovala návštěva školy, kde budeme učit. Základní škola, která nám poskytla své prostory, se nenachází v centru, ale na klidném místě asi čtvrt hodiny chůze z hlavního náměstí. Čtyři třídy plné lavic a jiných pomůcek nám úplně bohatě postačí. Lavice pro studenty nejsou zrovna zánovní, ale co si budeme nalhávat, i v českém školství chybí peníze. Důležité bylo, že nechyběly bílé tabule.

Nemohli jsme ani opomenout restauraci, kde se budeme stravovat. Ta je od našeho pokojíčku asi tak 3 minuty chůze, paráda! Nejprve ale bylo nutné jídlo ochutnat, abychom „nekupovali zajíce v pytli.“ Tamější takzvaná „comida corrida“, nebo-li naše české polední menu, se skládá z polévky (s bagetou), hlavního jídla a dezertu (mistička želatiny). Já jsem si stěžovat rozhodně nemohla. Výběr budeme mít ze dvou možností a navíc, tak přívětivou cenu nám asi nikdo jiný nedá. Pro odpověď z radnice jsme si šli až druhý den ráno. Návštěva jedné komunity nám zabrala totiž téměř celé odpoledne. Vedoucí oddělení cestovního ruchu nám sdělila, že se radní dohodli finančně podpořit náš projekt tím, že deseti svým zaměstnancům zaplatí kurz a peníze za tyto studenty se využijí na zaplacení stravy. Rovnou se vyjednala cesta, jakým způsobem se tak stane. Byla jsem velmi mile překvapena. Stále však nejsem 100% přesvědčena, že to dopadne. Uvidíme. Imelda a Abi nás opustily už ráno, takže veškeré další zařizování bylo na nás. Během prvních dnů jsme navštívili několik základních škol, kde jsme prošli třídy a s Pepou lákali malé žáčky. Kvůli kurzu dospělých jsme zašli i na jednu střední školu. Přesvědčit puberťáky, aby se s námi přišli učit, nebylo zas až tak jednoduché, ale udělali jsme vše, co bylo v našich silách. Pak už to bylo na nich.

video – propagace kurzů na střední škole

Na pozvání zastupitelstva jsme vystoupili i v jednom krátkém pořadu v místním rádiu, kde jsme pozvali všechny obyvatele Papantly. Kromě toho jsme poskytli rozhovory pro dvoje různé noviny. Vypadalo to, že naše propagační štace bude úspěšná. Nezbývalo, než čekat, jak se situace vyvine v pondělí, na první naší hodině.

video – propagace kurzů na radnici video – propagace kurzů v rádiu

---

www.united-vision.orgTEACH – LEARN – CREATE