Testování studentů, předávání diplomů a ...
Podle našich zkušeností (zejména těch Filipových) jsme očekávali stejný úbytek studentů jako v Bacalaru. Nebyli jsme daleko od pravdy. Co se týče kurzů pro dospělé, Filipovy dvě skupiny v Jalcomulcu se po měsíci spojily a moje skupina puberťáků v Coatepecu se pomalu ale jistě rozpadla úplně. Tím jsme si potvrdili teorii „donucení studenti = špatní studenti“. Do finále jsem tedy došla s dětmi, které vydržely téměř v původní sestavě (některé odpadly, ale jiné zase přibyly) a se skupinkou zaměstnanců adrenalinového kempu Río y Montaňa.
Když jsem přijímala výzvu od United Vision na vypracování metodiky pro děti, nikdy by mě nenapadlo, že by mohla fungovat tak dobře. Těsně před odjezdem jsem měla připravených asi patnáct hodin a měla jsem strach, že je to málo. Ve finále se ukázalo, že jsem měla příliš velká očekávání a tak jsem hodiny v průběhu upravovala a zkracovala. Na kvalitě výuky se to však nijak neprojevilo. Naopak. Na každé hodině se děti naučily něco nového, zopakovaly si to staré a navíc si ještě zahrály. Jejich motivace neutichala. O to se samozřejmě postaral i maňásek Pepa. Procvičování rozhovoru s ním bylo třešničkou na dortu pro většinu žáčků. Pepa dokázal vykouzlit na tváři dětí nespočet úsměvů a to mě hřeje na srdci. Dvoudenní práce při jeho vytváření stála za to!
Video – předposlední hodina v Jalcomulcu – písnička a otázky
A možná i proto jsou moji nejpracovitější a nejoblíbenější skupinou děti. Jak v Bacalaru tak v Jalcomulcu od začátku plnily své povinnosti a to jsem jim to nijak zvlášť nemusela klást na srdce. Samozřejmě i mezi malými žáčky se našly výjimky. Někteří úkoly psát nechtěli a na konci se jim to vymstilo. Ti, kteří se pilně připravovali, byli pochopitelně oceněni. A ve finále je to také ocenění pro mě. S Pepovou a mojí pomocí se dokázali naučit základní fráze a slovíčka, na což doufám budou moci brzy navázat.
Dvouměsíční snažení jsme tak ukončili závěrečným testem. Pochopitelně jsme se na něj s dětmi připravovali a kdo se na to podíval ještě doma, neměl větší problém. Ti, o kterých jsem nepochybovala, nezklamali. A tak jsem s radostí mohla předat většině nejmenších jejich zasloužené diplomy.
Video – předávání diplomů dětem, s písničkou
Zaměstnanci adrenalinového kempu Río y Montaňa byli v o něco složitější situaci. Jejich pracovní doba jim často nedovolila na hodinu dorazit a jejich nátura je nepřiměla k tomu, aby si zajistili poznámky od někoho jiného. Na závěrečný test tak přišlo „sedm statečných“, z nichž dva neprošli. Na rozloučení s námi však dorazili všichni a dokonce se společně postarali o malé pohoštění a speciálně pro nás připravený dort.
Video – závěrečná konverzace studentů (Rafael y Nathanael)
Na úplný konec přišlo hodnocení studentů z Coatepecu, asi nejstabilnější skupiny dospělých, co jsme vůbec kdy měli. Proto nás trochu zaskočilo, když na středeční písemku přišlo jen 10 studentů. Ostatní to prostě vzdali a ani na „závěrečné party“ se neukázali.
Ředitel školy Colegio México nám na sobotní ceremoniál propůjčil místní sál. Imeldina sestra America se ujala slova (a mikrofonu) a všechny srdečně přivítala. Následovalo poděkování oběma organizacím, které se na uskutečnění kurzů podílely (United Vision, Mujeres Productivas), řediteli školy a dalším. Pak už jen scházelo předat to, kvůli čemu všichni dva měsíce tak tvrdě pracovali.
Ani Mujeres Productivas se nenechaly zahanbit a připravili „něco na zub“. Třída se zaplnila lidmi, které jsem téměř neznala. Všichni se s námi přišli rozloučit. Bylo to opravdu dojemné. Studenti, kteří se na osm týdnů stali naší rodinou, nám museli říct sbohem. Polibek na tvář a silné obětí s každým a neměla jsem daleko od pláče.
Video – předávání diplomů v Coatepecu
Při odchodu jsem si ale pomyslela: „Jak se rozloučíme s naší adoptivní rodinou, s Adolfem a Alanou, kteří nás každé ráno s úsměvem zdravili, s Irmou a Martinem, kteří nám poskytli vše, co jsme si jen mohli přát?“ Nedělní ráno, tudíž náš odjezd, se blížilo mílovými kroky stejně jako nevyhnutelné poslední „goodbye“.
V Mexiku však nejde všechno podle plánu …
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Rychlík srazil v Holýšově ženu. Záchranka také ošetřila epileptičku ve vlaku
V Holýšově na Plzeňsku srazil ráno vlak ženu, lékař jí už nedokázal pomoci. V péči záchranářů navíc...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Izrael chystá úder, evakuuje Rafáh. Hamás odmítá příměří, uvedl ministr
Izraelská armáda v pondělí ráno zahájila evakuaci části Rafáhu na jihu Pásma Gazy před dlouho...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x