Dzibanché, aneb trocha mayské kultury, a jiné výlety
Jimmy se z Floridy vrátil v doprovodu Kevina, fotografa a milovníka ptactva. Od příjezdu do Bacalaru tedy spolu podnikali výlety po laguně. Vybaveni dalekohledy a fotoaparáty si tak společně užívali zdejší bohatou faunu. My jsme s Filipem nikdy nemohli Jimmymu dělat tak dobrou společnost jako Kevin. Je to opravdový znalec. Jednou jsme se náhodně nachomýtli u Jimmyho před odjezdem na pozorování ptáků. Přidali jsme se a Kevin nám v průběhu vyprávěl různé zajímavosti o jednotlivých druzích.
Na poslední víkend našeho pobytu Jimmy naplánoval výlet k ruinám zvaným Dzibanché, což v mayštině znamená "psaní na dřevo". Nabídl nám tedy, že se můžeme přidat. Tuto šanci jsme si nemohli nechat ujít. Byla by věčná škoda strávit dva měsíce tak blízko těchto památek a nenavštívit ani jednu z nich. V tu dobu se také vrátil Noé z México DF, kde pracoval na svém dalším projektu (pomoc tamějším mlékařům) v rámci jeho organizace Vínculo Comunitario. Zeptali jsme se ho, jestli by se k nám nechtěl přidal. Noé s radostí souhlasil. Nakonec jsme se tedy domluvili tak, že Jimmy společně s Kevinem a dalšími kamarády vyrazí o něco dříve a užijí si již cestu k ruinám pozorováním ptáků. My vyrazíme o něco později společně s Noém a jeho dědečkem, velmi bystrým dvaaosmdesátiletým pánem, a setkáme se před vstupem.
U pokladny jsem asi naposledy využila slevy studenta (můj ISIC v prosinci vyprší a tím skončí veškeré výhody s ním spojeny). Původně jsme si myslela, že přijedeme k jedné ruině, podíváme se na ni a pojedeme domů. Byla jsem však velmi příjemně překvapena. Areál Dzibanché zahrnuje hned několik různých pyramid mayské kultury. Jedná o chrámy, které zde Mayové před mnoha stovkami let vystavěli. Některé z nich byly ve velmi dobrém stavu a mohli jsme na ně vystoupat.
Byla to docela fuška, ale ten výhled z vrchu stál za to. Jiným chrámům bohužel štěstí tolik nepřálo.
I tak jsme si tento výlet užili, dozvěděli jsme se i nějaké zajímavosti z tamní flóry (dědeček Noého je její velký milovník, naše pohledy směřovaly převážně nahoru, k ruinám, jeho však spíše k zemi, kde nacházel různé listy a bobule;)).
Na závěr bych ještě ráda zmínila jeden výlet, který si pro nás připravili Filipovi studenti, Luisa a Rafa, manželský pár žijící v Bacalar. Když zjistili, že už se nám v Bacalaru krátí čas, rozhodli se nás vzít do Palmaru, na místo, kde pramení řeka přímo ze země. Vyrazili jsme v sobotu dopoledne společně s jejich synem.
Byl to opravdu příjemný výlet. Zaplavali jsme si hned vedle pramene řeky, nechali se okusovat rybičkami a pak jsme si i zažonglovali. Luisa pro nás dokonce připravila i sandwiche. Rafa nám cestou tam i zpět popisoval, co právě míjíme, a vždy přidal nějakou historku. Dokonce přišla řeč i na nedaleko žijící komunitu Menonitas.
Jsou to běloši pocházející z Evropy (převážná většina z Holandska a Německa). Někteří se usídli nejprve v Belize a poté se přesunuli na jih Mexika, kde vytvořili komunitu Nueva Salamanca. I tu se nám poštěstilo, díky Noému, navštívit. Jejich styl života je pro mnohé nepochopitelný. Žijí bez elektřiny, daleko od civilizace a místo aut používají koňská spřežení.
Muži nosí tmavé lacláče, světlou košili a slamák, ženy chodí v tmavých dlouhých šatek s šátkem na hlavě. Jakoby se tu zastavil čas. Většina žen má dokonce zakázáno mluvit s cizími lidmi a proto ani nemají možnost učit se španělsky. Běžná rodina může čítat 15-20 dětí. Ve své komunitě mají vlastní školy, kde je hlavním a vlastně i jediným jazykem němčina. Španělsky umí jen několik z nich. Nicméně jsou velmi pracovití a to, co sklidí se snaží prodat. Jejich snaha byla propagována i v Bacalaru, během dne turismu, kde jsme se s jejich působením v regionu setkali poprvé. Tehdy se se mnou zapovídali a snažili se zjistit co nejvíce informací o Německu a Holandsku. Připadala jsem si trochu jako u výslechu. ;) Byli ale opravdu milí. Tehdy mi též došlo, že pro místní nejsou běloši až takovou raritou. Setkávají se jak s turisty, tak s komunitou Menonitů, kteří stejně jako my mají světlou kůži, modré oči a blonďaté či hnědé vlasy.
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
U Charkova jde vše podle plánu, město zatím dobýt nechceme, tvrdí Putin
Ruské síly podle prezidenta Vladimira Putina v Charkovské oblasti postupují podle plánu. S dobytím...
Piráti plánují boj s dezinformacemi. Putin má zájem ovlivnit eurovolby, míní
Aktualizujeme Dezinformace jsou podle vládních Pirátů jednou z pěti největších hrozeb pro nadcházející...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...
Geopolitický rébus. Požár v pacifické državě Francie přifukuje Ázerbájdžán
Francie má problém. A neřeší ho na dohled Elysejského paláce, ale na druhé straně planety. V Nové...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x