První hodiny v Jalcomulcu a Coatepecu

Příspěvek devatenáctý. Už po čtyřech dnech od příjezdu nás čekala první hodina. Původně jsme měli kurzy odstartovat již v pondělí, nicméně v kempu Río y Montaňa měli hosty a zaměstnanci tak na hodinu nemohli. První na řadu přišla tedy skupina z Jalcomulca, z vesnice.

To, že skupina starších dětí nebude, jsem věděla předem. Doňa Irma mě uklidňovala, že po první hodině se informace o kurzech rozkřikne a děti přibudou. Vyrazili jsme tedy směrem k základní škole, která nám propůjčí na dva měsíce své třídy. Už cestou jsme postupně „sbírali“ děti, které netrpělivě přešlapovaly před svými domy. Dohromady jsem získala skupinku 8 dětí, což na začátek nebylo špatné.

Hrstku starších dětí jsme spojili se skupinou dospělých, kterou učil Filip.

Na hodině mě doprovázel i malý Adolfo (syn naší „adoptivní rodiny“), který se celou dobu těšil, že bude pečovat o Pepu. Od první chvíle, co ho viděl, se do něj zamiloval. ;) Hodina byla úspěšná. Děti vypadaly nadšeně a já byla spokojena. Uvidíme, jak jim půjdou domácí úkoly a zda zvládnou docházet na všechny hodiny. Já věřím, že ano.

Do Coatepecu jsme vyrazili v doprovodu dona Martína. Místo konání kurzů pro nás bylo zatím velkou záhadou. Na pondělní schůzce, o které jsem se zmiňovala v předchozím příspěvku, se totiž teprve řešily prozatímní prostory.

V obchodě Mujeres Productivas jsme se dozvěděli, že se protentokrát budeme muset spokojit s „učebnou“ v Ariadnině domě (garáž uzpůsobená k výuce - s tabulí a přistavěným záchodem). Nasedli jsme do aut (či taxíků) a vyrazili na první hodinu. Na nedostatek dospělých studentů jsme si stěžovat opravdu nemohli. Dokonce nám nestačily židle. Děti nám však téměř nedorazily. Na vině byla přílišná vzdálenost „učebny“ od centra. Rodiče nechtěli posílat své děti tak daleko. Opět jsme tedy spojili skupinku starších dětí (adolescentů) s dospělými a hodinu zahájili.

Vzhledem k omezeným prostorům jsme využívali na veškeré procvičování ulici před domem. Pro sousedy to muselo být dobré zpestření. ;) I přes ne úplně ideální podmínky pro výuku proběhla hodina velmi dobře. Všechny „mujeres produktivas“ pracovaly s nadšením a úsměvem.

A to je pro nás největší zadostiučinění. Po odučené hodině se nám začaly hromadit další nabídky na oběd, masáže, výuku tortillas atd. :) Na sobotu jsme pozváni na oběd do restaurace „Cabaňa del tío yeyo“, kterou vlastní Magdalene, jedna z našich studentek. :)

Zahájení kurzů v kempu Río y Montaňa proběhlo ve čtvrtek. Filip se na doporučení Imeldy ujal skupiny „zaměstnanců z kanceláře“, já jsem se vydala do jídelny za skupinou „pánů z údržby“. Filipova skupinka čítala necelých dvacet studentů, kteří mu na závěr věnovali hlasitý aplaus (očividně vykonává dobrou práci). ;) Moje skupinka byla o něco menší a pomalejší. Nicméně na pánech bylo vidět, že mají o angličtinu zájem a v hodině se snažili (největším problémem je výslovnost, na které strávíme spoustu času). Dokonce se k nám přidal jeden pán, který neumí číst a psát. Poprosil mě však, zda-li by do hodin mohl docházet a alespoň poslouchat. Jeho zájem mě opravdu potěšil a velmi ráda jsem mu vyhověla.

Po první týdnu výuky nás čekal víkend plný oslav. Na neděli totiž připadl svátek konce Mexické revoluce. V praxi to znamená, že si všechny stupně škol připraví vystoupení a společně se vydají na průvod vesnicí. První průvod proběhl v pátek a patřil dětem z mateřské školy.  V doprovodu kapely se všechny ročníky školky prošly vesnicí a pro její obyvatele předvedly nacvičené sestavy. Adolfo byl samozřejmě v průvodu také.

Jako člen nejstaršího ročníku celý průvod uzavíral. Po návratu do školky ještě následovala jednotlivá vystoupení jak dětí, tak jejich maminek. To se mi na Mexiku opravdu libí. Rodiče se do školních záležitostí dětí zapojují daleko více, než u nás. Ať už jde o vyrábění pomůcek (například mávátka do průvodu pro děti vyráběli jejich rodiče) nebo o účast na školních akcích. Jeden z rodičů se vždy účastní.

Oslavy konce revoluce vyvrcholily v neděli, kdy byla korunována královna celé „fiesty“. O tom ale až v příštím příspěvku.

---

www.united-vision.org