Posledních pár dní v Papantle bylo opravdu slunných. O to méně se nám chtělo zpět do zimní České Republiky. Měli jsme před sebou ještě pár dní plných nezapomenutelných zážitků. Na předposlední hodiny jsme se vybavily pouze vytištěnými písemkami a s lehkým napětím vyrazili směrem ke škole. Slunce mělo velkou sílu a taková dvacetiminutová procházka Vás zmůže natolik, že si připadáte jako byste ujeli dvacet kilometrů na kole.
Dorazili jsme o něco dříve, a nebyli jsme první. Několik velmi slušně oblečených studentů již vyčkávalo náš příchod. Až jsme se trochu zastyděli. V Mexiku je zvykem se i na písemné testy „hodit do gala“. My jsme však zvolili běžné oblečení (čeká nás totiž ještě slavnostní předávání diplomů a na tuto příležitost bude třeba se hezky obléct – náš šatník však tolika variantami nehýří). Ať tak, či onak, myslím, že si toho studenti ani nevšimli. Někteří si ještě neklidně listovali v sešitě a snažili se zopakovat na poslední chvíli, co šlo.
Jasně si tyto situace vybavuji ze školy. Dokud přede mnou neležel papír a já nevěděla, co v testu je, byla jsem na omdlení. Všechny studenty a žáčky jsme tedy rozsadili do lavic a rozdali jim písemnou práci. Jediná prosba z naší strany zněla: „Neopisujte!“. Po hodině a půl měla většina dopsáno a poslední studenti své výtvory dokončovali. Měli jsme před sebou velké opravování.
Z mých kurzů prošly všechny děti, které chodily pravidelně na hodiny a vypracovávaly si domácí úkoly. Ty, které na to tak trochu kašlaly, měly v testu problémy a některé bohužel neprošly. I tak jsme se ale s převážnou většinou setkali na velkolepém předávání diplomů.
video – rozhovor nejstydlivějších žáčků
Díky spolupráci s městem, které poskytlo stipendium svým deseti zaměstnancům, jsme měli možnost pro tuto příležitost využít jejich sál. Na poslední setkání s námi se přišlo podívat opravdu velké množství lidí. Spousta z nich nám chtěla dát najevo, že mají o náš projekt zájem a že by velmi rádi brzy přivítali dalšího dobrovolníka, který by v naší práci s nimi pokračoval.
Předávání diplomů bylo proloženo kulturními vstupy v režii tanečních kroužků, které Zelma na předávání domluvila. Nechyběly ani naše proslovy (na ty si v Mexiku docela potrpí) a slzy dojetí. Papantla se nakonec stala naší „třešničkou na dortu“. Motivovaní studenti a velmi příjemné jednání místních obyvatel si nás získalo. Po všech se nám bude velmi stýskat.
video – proslov na slavnostním rozloučení
Nám už nezbývalo nic jiného, než si sbalit našich „pár švestek“ a vyrazit do metropole, odkud jsme se se slávou vrátili zpět do naší vlasti. Půlrok utekl jako voda, ale vzpomínky nám v srdcích zůstanou napořád.
Los vamos a extraňar. Cuídense mucho, amigos !!!
---
TEACH – LEARN – CREATE