Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dobrodružství na mexické řece a sbohem adoptivní rodinko

Příspěvek dvacátý devátý. Náš pobyt v Mexiku se chýlil ke své třetí fázi. Studenti z Coatepecu a Jalcomulca měli napsané testy a po zásluze byli odměněni diplomy. Zbývalo se rozloučit s našimi nejbližšími, „adoptivní rodinou“ - s Irmou, Martinem, Sirenií, Alanou, a nejmladším Adolfem. Než se ale k tomu dostanu, byla by škoda nezmínit jeden dechberoucí zážitek z posledních dnů našeho pobytu.

Ještě než Jalcomulcu dáme naše sbohem, ráda bych zmínila nezapomenutelnou zkušenost, kterou nám zprostředkoval Filipův student, Miki, shodou okolností otec mé nejlepší žačky Isar. Vesnička Jalcomulco je slavná díky řece Pescados, která jí protéká a slouží jako lákadlo pro milovníky raftingu. Osmnáct adrenalinových kempů či společností tu nabízí kromě raftingu i slaňování, jízdu na horských kolech či na laně nad propastí. Za celou dobu, co jsme tu strávili, se nám však nepoštěstilo ani jednu z těchto aktivit zkusit. Na vině byly naše víkendové výlety po komunitách, o kterých jsem již psala ve svých předešlých článcích (zde a zde). Miki si však umanul, že takto nemůžeme odjet a tak nás poslední víkend vzal na řeku, díky společnosti Explorando, ve které pracuje jako instruktor.

Ze střední školy jsem na sjíždění řeky byla zvyklá. O prázdninách jsme totiž jezdili s TJ Přetejk Hamr na Vltavu. Pobývali jsme v táboře v Rožmberku nad Vltavou a každý den jsme na kánoích sjeli kus řeky. Vedoucí výpravy František nás navždy opustil minulý rok a tak ho tímto zdravím do nebíčka. Myslím, že by se mu na řece Pescados moc líbilo.

S Mikim jsme se domluvili na naše poslední nedělní dopoledne. K mému překvapení nás přišel informovat přesně na čas. Měli jsme tedy prostor na to, vymyslet, co vlastně na sebe. Naše batůžky, pečlivě připravené na půlroční přežití ve všemožných teplotách však s alternativou raftingu moc nepočítaly. Nicméně kdo by si taky balil neopren. Vzali jsme si tedy na sebe plavky, tričko a namazali se spoustou opalovacího krému. Měli jsme totiž štěstí a sluníčko se na nás smálo už od samého rozbřesku.

Před odjezdem jsme museli vyplnit formulář, že jsme byli poučeni o všech nebezpečích, potvrdit náš skvělý zdravotní stav a poskytnout kontakt na osobu v případě úrazu či úmrtí. Pak už jsme mohli naskákat do dodávky, kde jsme se mimochodem seznámili s dalšími členy posádky, mladými sourozenci, jejichž jména si už bohužel nepamatuji. Kromě nich nás ještě doprovázel další instruktor, Osirio, který představoval takovou naší „záchranku“. Po celou dobu nás doprovázel na kajaku a v náročných částech řeky nám „prorážel cestu“ nebo nás jistil lanem.

Než jsme mohli nastoupil do raftu, Miki nám dal bezpečnostní přednášku a základní školení (např.: jak správně sedět, pádlovat či jak vytáhnout „muže přes palubu“). Všichni jsme vyfasovali helmu, vestu a pádlo. Poté již zbývalo „nalodit se“. Bylo třeba se brodit do poloviny řeky, abychom do raftu vůbec mohli usednout. První kontakt s vodou mi přivodil lehkou zástavu srdce. Bylo poznat, že řeka přitéká z vysokých hor. Chodidla mi rozmrzla až doma v horké sprše. ;)

Cesta nádhernou přírodou nám trvala téměř dvě hodiny. Peřeje, nesrovnatelné s těmi na Vltavě, střídaly „voleje“, na kterých jsme hráli různé hry. Hlavním cílem každé z nich bylo, aby se alespoň jeden z nás vykoupal. První, kdo zahučel do ledové vody, byl chudák Filip (prý se kvůli nám obětoval – jak šlechetné ;)). Přivítání na řece jsme však neunikl nikdo. Voda přistála na hlavě každého člena naší posádky.

 

 

 

 

 

 

 

Musím říct, že Miki je opravdu skvělý instruktor. Dokáže lidi pobavit, upozorní na všechny možné přírodní úkazy po cestě a před každými peřejemi oznámí jejich název a náročnost. Jména si bohužel nepamatuji, nicméně metrový seskok nebo nebezpečný vír pod skálou, kterému bylo nutné se vyhnout, mi v hlavně utkvěly. V těchto místech se mi občas zatajil dech. A o tom to je – adrenalinový zážitek na celý život.

Do cíle jsme dorazili všichni a vcelku. Promrzlé končetiny se vrátily k životu po horké sprše a energii jsme dodali teplou polévkou doni Irmy. Únava se mě však držela téměř celé odpoledne.

---

Původně plánovaný odjezd byl určen na sobotu. Imelda nás totiž chtěla zavést ještě do Puerta Veracruz, abychom si užili moře. Nicméně kamarádka, která jí nabídla možnost ubytování nereagovala na žádnou z Imeldiných zpráv a tak nám v Jalcomulcu zbývalo poslední odpoledne. Batohy jsme měli víceméně připraveny, tudíž jsme se s klidem mohli vydat na poslední procházku po vesnici. Doprovodili jsme Irmu při prodávání chleba na jejím pravidelném okruhu. Do postele jsem ulehala s těžkým srdcem. Ráno nás naposledy uvítá starostlivá Irma, obětavý Martin a usměvavá Alana s roztomilým Adolfem. Myslím, že mi ještě dlouho bude v uších znít Adolfovo nadšené „Pepa“, které při pohledu na naše trička nemohl neříct.

video – rozhovor Adolfa a Alany

Imelda nám sice ranní hodinu odjezdu nepotvrdila, ale „brzy“ pro nás znamenalo nejdříve v osm (dle dosavadních zkušeností). Naposled jsme tedy sestoupili do kuchyně na typickou snídani. Byl to opravdu zvláštní pocit. Po snídani jsme si dobalili věci a očekávali příjezd Imeldy. V devět hodin se však stále neukázala a žádná zpráva nám od ní nepřišla. Rozhodli jsme se vyčkat dál. Odbila desátá hodina a pak jedenáctá a o Imeldě nebylo vidu ani slechu. Irma se tedy pokusila zavolat k ní domů, ale sluchátko bylo vyvěšené. Začali jsme se trochu obávat. V půl jedné se Irma konečně dovolala. Imeldu skolila chřipka a navíc potřebovala v pondělí prezentovat cosi neodkladného v Coatepecu. Náš odjezd tak odsunula až na úterní ráno. Zůstali jsme jako u vytržení. „To si mám zase vybalit? A kde vlastně?“, v hlavě se mi honila spousta otázek. Po několika dalších změnách jsme se však nakonec shodli, že vyrazíme v pondělí ráno. Znamenalo to tedy další psychickou přípravu na loučení a další brzké vstávání.

Úplně poslední ráno v Jalcomulcu jsem si připadala jako v tranzu. Najedla jsem se, vyčistila si zuby, dobalila batoh a sešla se rozloučit. Adolfovo obětí mě rozhodilo natolik, že jsem ostatním už nemohla říct vůbec nic. Vzhledem k tomu, že jsme spěchali na autobus, nebyl čas se zdržovat. Slzy jsem usušila v poklusu na zastávku a celou cestu do Coatepecu jsem se vzpamatovávala.

video – Adolfův exkluzivní tanec

Dva měsíce bohatě stačili k tomu, aby se z našeho loučení stal bolestný a nezapomenutelný zážitek. Uvidíme, jak nás přivítá Papantla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---

 

 

 

 

 

www.united-vision.org

 

Autor: Linda Neumayerová | pondělí 30.1.2012 5:54 | karma článku: 9,12 | přečteno: 613x
  • Další články autora

Linda Neumayerová

Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem

Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.

23.4.2012 v 10:53 | Karma: 9,46 | Přečteno: 1281x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Kurzy angličtiny v Mexické Papantle

Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.

9.3.2012 v 21:20 | Karma: 8,83 | Přečteno: 700x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Objevování historie a tradic Totonaků

Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.

4.3.2012 v 6:06 | Karma: 9,59 | Přečteno: 747x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži

Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.

26.2.2012 v 6:14 | Karma: 11,80 | Přečteno: 1215x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Nelehký začátek konce.

Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.

16.2.2012 v 20:36 | Karma: 9,23 | Přečteno: 749x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Otevíráme poslední komunitu, Papantlu

Příspěvek třicátý první. První noc v nové komunitě nebyla zrovna ideální. Příliš měkká postel propadající se uprostřed a hluk doléhající ze silnice pod námi nám spánku příliš nedopřály. Lehce otupělí jsme se oblékli a sešli dolů, kde už na nás čekaly Abi a Imelda. Další den zařizování byl před námi.

11.2.2012 v 20:36 | Karma: 8,52 | Přečteno: 776x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Produktivní žena, Imelda, v akci

Příspěvek třicátý. V pondělí ráno nás sice sluníčko přivítalo, nicméně naše nálada byla odjezdem z Jalcomulca značně ovlivněna. Nedostatek času nám však loučení usnadnil. I tak jsem se emocím neubránila. Kupodivu mne dojala i poslední kodrcavá jízda rozpadajícím se autobusem do Coatepecu.

6.2.2012 v 19:57 | Karma: 10,53 | Přečteno: 636x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Testování studentů, předávání diplomů a ...

Příspěvek dvacátý osmý. Dva měsíce uplynuly jako voda. Přišlo na řadu testování studentů a loučení se se všemi, kteří nám za tu dobu přirostli k srdci. Bezpochyby je to ta nejhorší část našeho působení.

25.1.2012 v 5:49 | Karma: 8,94 | Přečteno: 866x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Zajímavosti z Mexika, Jalcomulca

Kapitola dvacátá sedmá. Když se řekne Mexiko, většině z nás se vybaví sombrero, tequila a tortilly. Každá země má své rysy a některé z nich jsou zkrátka světoznámé. O jiných, ač jsou součástí každodenního života, nemáme ani tušení. Jak vypadají jejich domy? Jak dokáží uživit několikačlennou rodinu? Kde nakupují jídlo? Jak zde žijí důchodci?

15.1.2012 v 5:54 | Karma: 13,60 | Přečteno: 1151x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Součástí živého betlému a zvláštní Vánoce v Mexiku.

Příspěvek šestadvacátý. Podle statistik žije v Mexiku na 82% katolíků. Tento údaj v praxi potvrzují, mimo jiné, již automaticky naučené fráze našich studentů při loučení, jako například: „Nos veremos el miércoles, si Dios quiere.“ (uvidíme se ve středu, bude-li bůh chtít), nebo fakt, že při každém projetí kolem kostela (do kterého pravidelně dochází na mši), se lidé křižují. Člověk by tedy usoudil, že svátky spojené s jejich náboženstvím budou nedotknutelné a nezapomenutelné.

12.1.2012 v 5:56 | Karma: 8,47 | Přečteno: 707x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Mexické „fiesty“ - Virgen de Guadalupe, velkolepá svatba

Příspěvek dvacátý pátý. Oslavy, svátky a slavnosti všeho druhu jsou Mexiku velice blízké. „My tu máme svátek snad všeho“, pobaveně podotkla Imelda, když jsme porovnávali svátky v Čechách a v Mexiku. V Bacalaru jsem zažili pouze jeden jediný slavnostní den, „El día de los muertos“, neboli naše české „dušičky“. Zato v Jalcomulcu jsme byli svědky již několika zásadních mexických oslav.

4.1.2012 v 5:36 | Karma: 9,28 | Přečteno: 828x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Zdravé tamales a horská vesnička „Králík“, aneb víkendová putování

Příspěvek dvacátý čtvrtý. V další části výletnického seriálu ochutnáme zdravou verzi typicky mexického pokrmu - tamales a vyjedeme do horské vesničky El conejo (Králík).

30.12.2011 v 5:29 | Karma: 10,22 | Přečteno: 672x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část druhá)

Příspěvek dvacátý třetí. Po odchodu z Abigailiny ordinace jsem si řekla, že budu mít alespoň na co vzpomínat. Před odletem jsem si připravila takovou lékárničku, že návštěvu doktora jsem považovala za vyloženě krajní možnost. Nicméně ozve-li se zub, doktor je jediná možnost. A tak jsem si ji vyzkoušela i v Mexiku.

22.12.2011 v 5:45 | Karma: 10,91 | Přečteno: 1608x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část první)

Příspěvek dvacátý druhý. Nás pobyt v Mexiku se doposud obešel bez nutnosti vyhledat lékaře. Jak by taky ne, když jsme absolvovali očkovací maraton před odletem. S tolika vakcínami jsem měla pocit, že se nám nemůže nic stát.

17.12.2011 v 5:25 | Karma: 14,85 | Přečteno: 1797x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Produktivní žena Abigail a nové zdravotní komplikace?

Příspěvek dvacátý první. Náš pobyt v malebné vesničce Jalcomulco se přehoupl do své druhé půle. Ani jsme se nenadáli a Vánoce už klepou na dveře. Jediné, co nám však vánoční atmosféru připomíná, je výzdoba na domech a obchodech. Zimy a sněhu se tu nedočkáme, což nám zas až tolik nevadí. ;) Myslela jsem si, že to budu snášet hůř. Na stýskání ale zatím není čas. Když nepracujeme, navštěvujeme členky organizace Mujeres Productivas v jejich komunitách. Máme tak jedinečnou možnost vidět a poznat, čím vším je možné se v Mexiku uživit. A možností je mnoho.

13.12.2011 v 18:33 | Karma: 10,78 | Přečteno: 1071x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Víkendová putování (část první)

Příspěvek dvacátý. Máme za sebou téměř polovinu našeho pobytu v malebné vesničce Jalcomulco a práce je stále dost. Nicméně, naše „patronka“ Imelda se nám snaží náš pobyl zpříjemnit různými výlety. Vzhledem k tomu, že náš pracovní týden začíná v pondělí a končí v sobotu před polednem, na poznávání místních krás a komunit nám zbývá jeden a půl dne.

5.12.2011 v 21:03 | Karma: 9,72 | Přečteno: 996x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

První hodiny v Jalcomulcu a Coatepecu

Příspěvek devatenáctý. Už po čtyřech dnech od příjezdu nás čekala první hodina. Původně jsme měli kurzy odstartovat již v pondělí, nicméně v kempu Río y Montaňa měli hosty a zaměstnanci tak na hodinu nemohli. První na řadu přišla tedy skupina z Jalcomulca, z vesnice.

28.11.2011 v 5:28 | Karma: 9,60 | Přečteno: 771x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Netradiční začátek v nové komunitě

Příspěvek osmnáctý. Ve čtvrtek večer, po vydatné večeři, jsme vyčerpáni ulehli do postele v odlehlé „cabaně“ nad vesnicí Jalcomulco. Z dáli se ozývaly zvuky zvířat, zejména řehot oslů a štěkot psů. Naše únava však byla silnější a bez problémů jsme usnuli.

22.11.2011 v 4:55 | Karma: 9,95 | Přečteno: 771x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Vstříc novému dobrodružství

Příspěvek sedmnáctý. Po dvou měsících opouštíme první komunitu a vydáváme se na severozápad, do vesnice zvané Jalcomulco, ve státě Veracruz. Zatím nevíme, co nás tam čeká. Ale jsme si jisti, že to bude opět skvělá zkušenost. Budeme přijati tamější organizací, Mujeres Productivas (Produktivní ženy), která se o nás postará. V čele této organizace stojí Imelda. Zatím ji známe pouze z emailů a jedné fotky, kterou nám nedávno poslala. Věříme, že naše spolupráce bude přínosná pro obě strany.

18.11.2011 v 4:49 | Karma: 9,16 | Přečteno: 651x | Diskuse| Cestování

Linda Neumayerová

Poslední hodiny, loučení se studenty a kamarády

Příspěvek šestnáctý. Dva měsíce v Bacalaru uplynuly jako voda. Přijde mi, že jsme se tu stačili teprve rozkoukat. Z našich studentů se pomalu začali stávat přátelé. Bohužel však nastal čas si zabalit, rozloučit se s nimi a se všemi, kteří nám tu za tu dobu přirostli k srdci. Čeká nás další nové dobrodružství. O tom ale až v dalších příspěvcích.

15.11.2011 v 6:46 | Karma: 10,41 | Přečteno: 985x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 36
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 971x
Lektorka AJ a ŠJ mířící do Mexika (září 2011), pod hlavičkou organizace UNITED VISION (www.united-vision.org). Bude se věnovat dobrovolnické činnosti - výuka angličtiny efektivní výukovou metodou. Též lektorka vzdělávacího programu "Prvák" (ADRA) pro MŠ, ZŠ a SŠ.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky