Testování studentů, předávání diplomů a ...
Podle našich zkušeností (zejména těch Filipových) jsme očekávali stejný úbytek studentů jako v Bacalaru. Nebyli jsme daleko od pravdy. Co se týče kurzů pro dospělé, Filipovy dvě skupiny v Jalcomulcu se po měsíci spojily a moje skupina puberťáků v Coatepecu se pomalu ale jistě rozpadla úplně. Tím jsme si potvrdili teorii „donucení studenti = špatní studenti“. Do finále jsem tedy došla s dětmi, které vydržely téměř v původní sestavě (některé odpadly, ale jiné zase přibyly) a se skupinkou zaměstnanců adrenalinového kempu Río y Montaňa.
Když jsem přijímala výzvu od United Vision na vypracování metodiky pro děti, nikdy by mě nenapadlo, že by mohla fungovat tak dobře. Těsně před odjezdem jsem měla připravených asi patnáct hodin a měla jsem strach, že je to málo. Ve finále se ukázalo, že jsem měla příliš velká očekávání a tak jsem hodiny v průběhu upravovala a zkracovala. Na kvalitě výuky se to však nijak neprojevilo. Naopak. Na každé hodině se děti naučily něco nového, zopakovaly si to staré a navíc si ještě zahrály. Jejich motivace neutichala. O to se samozřejmě postaral i maňásek Pepa. Procvičování rozhovoru s ním bylo třešničkou na dortu pro většinu žáčků. Pepa dokázal vykouzlit na tváři dětí nespočet úsměvů a to mě hřeje na srdci. Dvoudenní práce při jeho vytváření stála za to!
Video – předposlední hodina v Jalcomulcu – písnička a otázky
A možná i proto jsou moji nejpracovitější a nejoblíbenější skupinou děti. Jak v Bacalaru tak v Jalcomulcu od začátku plnily své povinnosti a to jsem jim to nijak zvlášť nemusela klást na srdce. Samozřejmě i mezi malými žáčky se našly výjimky. Někteří úkoly psát nechtěli a na konci se jim to vymstilo. Ti, kteří se pilně připravovali, byli pochopitelně oceněni. A ve finále je to také ocenění pro mě. S Pepovou a mojí pomocí se dokázali naučit základní fráze a slovíčka, na což doufám budou moci brzy navázat.
Dvouměsíční snažení jsme tak ukončili závěrečným testem. Pochopitelně jsme se na něj s dětmi připravovali a kdo se na to podíval ještě doma, neměl větší problém. Ti, o kterých jsem nepochybovala, nezklamali. A tak jsem s radostí mohla předat většině nejmenších jejich zasloužené diplomy.
Video – předávání diplomů dětem, s písničkou
Zaměstnanci adrenalinového kempu Río y Montaňa byli v o něco složitější situaci. Jejich pracovní doba jim často nedovolila na hodinu dorazit a jejich nátura je nepřiměla k tomu, aby si zajistili poznámky od někoho jiného. Na závěrečný test tak přišlo „sedm statečných“, z nichž dva neprošli. Na rozloučení s námi však dorazili všichni a dokonce se společně postarali o malé pohoštění a speciálně pro nás připravený dort.
Video – závěrečná konverzace studentů (Rafael y Nathanael)
Na úplný konec přišlo hodnocení studentů z Coatepecu, asi nejstabilnější skupiny dospělých, co jsme vůbec kdy měli. Proto nás trochu zaskočilo, když na středeční písemku přišlo jen 10 studentů. Ostatní to prostě vzdali a ani na „závěrečné party“ se neukázali.
Ředitel školy Colegio México nám na sobotní ceremoniál propůjčil místní sál. Imeldina sestra America se ujala slova (a mikrofonu) a všechny srdečně přivítala. Následovalo poděkování oběma organizacím, které se na uskutečnění kurzů podílely (United Vision, Mujeres Productivas), řediteli školy a dalším. Pak už jen scházelo předat to, kvůli čemu všichni dva měsíce tak tvrdě pracovali.
Ani Mujeres Productivas se nenechaly zahanbit a připravili „něco na zub“. Třída se zaplnila lidmi, které jsem téměř neznala. Všichni se s námi přišli rozloučit. Bylo to opravdu dojemné. Studenti, kteří se na osm týdnů stali naší rodinou, nám museli říct sbohem. Polibek na tvář a silné obětí s každým a neměla jsem daleko od pláče.
Video – předávání diplomů v Coatepecu
Při odchodu jsem si ale pomyslela: „Jak se rozloučíme s naší adoptivní rodinou, s Adolfem a Alanou, kteří nás každé ráno s úsměvem zdravili, s Irmou a Martinem, kteří nám poskytli vše, co jsme si jen mohli přát?“ Nedělní ráno, tudíž náš odjezd, se blížilo mílovými kroky stejně jako nevyhnutelné poslední „goodbye“.
V Mexiku však nejde všechno podle plánu …
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x