Mexické „fiesty“ - Virgen de Guadalupe, velkolepá svatba
O oslavě konce mexické revoluce jsem se zmiňovala již v článku Víkendová putování (část první). Byla to pro nás velká fiesta na uvítanou. Nedlouho po ní vypukly přípravy na další, pro katolíky velmi důležitý den, „El día de la Virgen de Guadalupe“. Zjevení snědé „Panny Marie“ si v Mexiku zajistilo téměř týdenní hodování. Rozhlédnete-li se po vesnici, pomalu byste nenašli dům, který by neměl alespoň obrázek Panny z Guadalupe. Spíše se však setkáte s vyzdobenou nikou, které vévodí nemalá soška této „svaté“. Význam svátku v Jalcomulcu posiluje také mýtus, který vypráví o zjevení Virgen de Guadalupe přímo ve středu vesnice. Není tedy divu, že ji na náměstí vybudovali svatyni, u které se nashromáždilo velké množství květin a svíček.
V průběhu týdne, na jehož konci se uskutečnil velkolepý průvod, nás v noci probouzely kostelní zvony doprovázené rachejtlemi. Zpočátku nás ze spánku vytrhla jen jedna série (několikeré odbití zvonů a zhruba pět odpálených rachejtlí). S blížícím se dnem „D“ však počet jejich opakování vzrůstal. Úměrně s tím vzrůstalo i mé zoufalství z probdělých nocí. Ale všechno jednou končí a tak jsme s radostí uvítali nedělní ráno a dlouho očekávanou mši na počest Virgen de Guadalupe.
video - začátek mše na počest Virgen de Guadalupe
Převážná většina dětí se oblékla do pro tento region typických krojů a v doprovodu svých rodičů několik minut netrpělivě vyčkávala příchod kněze. Po odsloužení mše se všichni obyvatelé vesničky vrátili do svých domovů, aby se poté opět společně sešli na závěrečný průvod. Neuvěřitelně početný zástup lidí v čele s ikonou oslavované několikrát obešel celé Jalcomulco zpívajíc oslavné písně. Na závěr byl obraz umístěn v předem vyzdobené svatyni na náměstí a fiesta šla do finále. Pilo se a tančilo do brzkých ranních hodin.
Video – průvod de la Virgen de Guadalupe, Jalcomulco
Pomyslela jsem si, že tuto oslavu už jiná předčit nemůže. Doňa Irma nás ubezpečovala, že blížící se Vánoce a Silvestr budou podobně významné. Byla jsem opravdu zvědavá, jak je letos, ve společnosti naší adoptivní rodiny, oslavíme. Nicméně před nimi nás čekaly ještě dvě velké události.
Jedno slunné odpoledne jsme navštívili manažerku adrenalinového kempu Río y Montaňa, Mari Carmen, v její kanceláři. Byla obklopena papíry a fakturami, mezi nimiž vykukovaly dvě různé postavičky ženicha a nevěsty. Vyrušili jsme ji v době, kdy rozhodovala, která ze dvou figurek bude umístěna na dortu. Mari Carmen se bude vdávat! Na místě byly gratulace po nichž nás naše rozzářená studentka pozvala na svůj velký den. V mžiku otevřela seznam čtyř set svatebních hostů a bez mrknutí oka do něj dopsala naše jména. Nemohla jsem tomu uvěřit. Sotva se známe. Již na zpáteční cestě jsem přemýšlela, co si z toho mála oblečení, které tu s sebou mám, vezmu na sebe, abych vypadala alespoň trochu slavnostně. Tušila jsem, že tohle bude ta největší svatba, které budu mít možnost přihlížet. Čtyři sta hostů, obřad v kostele a party v prostorách kempu !!! Bude to nezapomenutelné.
A nemýlila jsem se. Obřad začal lehce po jedné hodině odpolední v místním kostele. Čtrnáct družiček dovedlo nevěstu před dveře kostela k ženichovi, kde je „otec“ pokropil svěcenou vodou. Po úvodních slovech kněze se společně vydali květinami vyzdobenou uličkou k oltáři. Celá mše s obřadem a focením trvala téměř dvě hodiny. Přihlížela jsem opodál, jelikož jsme těsně před samým začátkem přijeli z hodiny v Coatepecu a mé oblečení nebylo to pravé ořechové. Nestihla jsem se převléknout a ve sportovním tričku a botaskách jsem se do kostela neodvážila.
video – svatba Mari Carmen, začátek obřadu
Sotva se nevěsta s ženichem dostali po skončení obřadu před dveře kostela, už byli atakováni „nálety rýže“. Každý svatebčan dostal malý pytlíček. Když si tu malou porci znásobíte počtem hostů, vydalo by to na několik kil. Mari Carmen ji z vlasů určitě musela vyčesávat ještě druhý den. Poté se všichni přesunuli do nedalekého kempu a mohlo se začít slavit. My jsme si mezitím odskočili domů, převléknout se a nechat se učesat. :)
Party byla opravdu ohromná. Nevěsta s ženichem byli zaneprázdněni od začátku do konce, zašli jsme je tedy alespoň pozdravit a poděkovat jim za pozvání. Téměř celý večer jsme pak strávili ve společnosti našich studentů, kteří na svatbě pracovali jako barmani. K poslechu a tanci hrála kapela (opravdu parádní hudba), kterou v přestávkách střídala hudba reprodukovaná. Postupem času hostů ubývalo. Kolem desáté hodiny jsme začali pociťovat únavu i my a tak jsme se s našimi přáteli rozloučili a šli domů.
Myslím, že Mari Carmen bude mít na co vzpomínat a věřím, že jí bude v životě provázet štěstí. Však jí také celý den padalo z nebe. ;)
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Linda Neumayerová
Otevíráme poslední komunitu, Papantlu
Příspěvek třicátý první. První noc v nové komunitě nebyla zrovna ideální. Příliš měkká postel propadající se uprostřed a hluk doléhající ze silnice pod námi nám spánku příliš nedopřály. Lehce otupělí jsme se oblékli a sešli dolů, kde už na nás čekaly Abi a Imelda. Další den zařizování byl před námi.
Linda Neumayerová
Produktivní žena, Imelda, v akci
Příspěvek třicátý. V pondělí ráno nás sice sluníčko přivítalo, nicméně naše nálada byla odjezdem z Jalcomulca značně ovlivněna. Nedostatek času nám však loučení usnadnil. I tak jsem se emocím neubránila. Kupodivu mne dojala i poslední kodrcavá jízda rozpadajícím se autobusem do Coatepecu.
Linda Neumayerová
Dobrodružství na mexické řece a sbohem adoptivní rodinko
Příspěvek dvacátý devátý. Náš pobyt v Mexiku se chýlil ke své třetí fázi. Studenti z Coatepecu a Jalcomulca měli napsané testy a po zásluze byli odměněni diplomy. Zbývalo se rozloučit s našimi nejbližšími, „adoptivní rodinou“ - s Irmou, Martinem, Sirenií, Alanou, a nejmladším Adolfem. Než se ale k tomu dostanu, byla by škoda nezmínit jeden dechberoucí zážitek z posledních dnů našeho pobytu.
Linda Neumayerová
Testování studentů, předávání diplomů a ...
Příspěvek dvacátý osmý. Dva měsíce uplynuly jako voda. Přišlo na řadu testování studentů a loučení se se všemi, kteří nám za tu dobu přirostli k srdci. Bezpochyby je to ta nejhorší část našeho působení.
Linda Neumayerová
Zajímavosti z Mexika, Jalcomulca
Kapitola dvacátá sedmá. Když se řekne Mexiko, většině z nás se vybaví sombrero, tequila a tortilly. Každá země má své rysy a některé z nich jsou zkrátka světoznámé. O jiných, ač jsou součástí každodenního života, nemáme ani tušení. Jak vypadají jejich domy? Jak dokáží uživit několikačlennou rodinu? Kde nakupují jídlo? Jak zde žijí důchodci?
Linda Neumayerová
Součástí živého betlému a zvláštní Vánoce v Mexiku.
Příspěvek šestadvacátý. Podle statistik žije v Mexiku na 82% katolíků. Tento údaj v praxi potvrzují, mimo jiné, již automaticky naučené fráze našich studentů při loučení, jako například: „Nos veremos el miércoles, si Dios quiere.“ (uvidíme se ve středu, bude-li bůh chtít), nebo fakt, že při každém projetí kolem kostela (do kterého pravidelně dochází na mši), se lidé křižují. Člověk by tedy usoudil, že svátky spojené s jejich náboženstvím budou nedotknutelné a nezapomenutelné.
Linda Neumayerová
Zdravé tamales a horská vesnička „Králík“, aneb víkendová putování
Příspěvek dvacátý čtvrtý. V další části výletnického seriálu ochutnáme zdravou verzi typicky mexického pokrmu - tamales a vyjedeme do horské vesničky El conejo (Králík).
Linda Neumayerová
A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část druhá)
Příspěvek dvacátý třetí. Po odchodu z Abigailiny ordinace jsem si řekla, že budu mít alespoň na co vzpomínat. Před odletem jsem si připravila takovou lékárničku, že návštěvu doktora jsem považovala za vyloženě krajní možnost. Nicméně ozve-li se zub, doktor je jediná možnost. A tak jsem si ji vyzkoušela i v Mexiku.
Linda Neumayerová
A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část první)
Příspěvek dvacátý druhý. Nás pobyt v Mexiku se doposud obešel bez nutnosti vyhledat lékaře. Jak by taky ne, když jsme absolvovali očkovací maraton před odletem. S tolika vakcínami jsem měla pocit, že se nám nemůže nic stát.
Linda Neumayerová
Produktivní žena Abigail a nové zdravotní komplikace?
Příspěvek dvacátý první. Náš pobyt v malebné vesničce Jalcomulco se přehoupl do své druhé půle. Ani jsme se nenadáli a Vánoce už klepou na dveře. Jediné, co nám však vánoční atmosféru připomíná, je výzdoba na domech a obchodech. Zimy a sněhu se tu nedočkáme, což nám zas až tolik nevadí. ;) Myslela jsem si, že to budu snášet hůř. Na stýskání ale zatím není čas. Když nepracujeme, navštěvujeme členky organizace Mujeres Productivas v jejich komunitách. Máme tak jedinečnou možnost vidět a poznat, čím vším je možné se v Mexiku uživit. A možností je mnoho.
Linda Neumayerová
Víkendová putování (část první)
Příspěvek dvacátý. Máme za sebou téměř polovinu našeho pobytu v malebné vesničce Jalcomulco a práce je stále dost. Nicméně, naše „patronka“ Imelda se nám snaží náš pobyl zpříjemnit různými výlety. Vzhledem k tomu, že náš pracovní týden začíná v pondělí a končí v sobotu před polednem, na poznávání místních krás a komunit nám zbývá jeden a půl dne.
Linda Neumayerová
První hodiny v Jalcomulcu a Coatepecu
Příspěvek devatenáctý. Už po čtyřech dnech od příjezdu nás čekala první hodina. Původně jsme měli kurzy odstartovat již v pondělí, nicméně v kempu Río y Montaňa měli hosty a zaměstnanci tak na hodinu nemohli. První na řadu přišla tedy skupina z Jalcomulca, z vesnice.
Linda Neumayerová
Netradiční začátek v nové komunitě
Příspěvek osmnáctý. Ve čtvrtek večer, po vydatné večeři, jsme vyčerpáni ulehli do postele v odlehlé „cabaně“ nad vesnicí Jalcomulco. Z dáli se ozývaly zvuky zvířat, zejména řehot oslů a štěkot psů. Naše únava však byla silnější a bez problémů jsme usnuli.
Linda Neumayerová
Vstříc novému dobrodružství
Příspěvek sedmnáctý. Po dvou měsících opouštíme první komunitu a vydáváme se na severozápad, do vesnice zvané Jalcomulco, ve státě Veracruz. Zatím nevíme, co nás tam čeká. Ale jsme si jisti, že to bude opět skvělá zkušenost. Budeme přijati tamější organizací, Mujeres Productivas (Produktivní ženy), která se o nás postará. V čele této organizace stojí Imelda. Zatím ji známe pouze z emailů a jedné fotky, kterou nám nedávno poslala. Věříme, že naše spolupráce bude přínosná pro obě strany.
Linda Neumayerová
Poslední hodiny, loučení se studenty a kamarády
Příspěvek šestnáctý. Dva měsíce v Bacalaru uplynuly jako voda. Přijde mi, že jsme se tu stačili teprve rozkoukat. Z našich studentů se pomalu začali stávat přátelé. Bohužel však nastal čas si zabalit, rozloučit se s nimi a se všemi, kteří nám tu za tu dobu přirostli k srdci. Čeká nás další nové dobrodružství. O tom ale až v dalších příspěvcích.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x