Vstříc novému dobrodružství
Autobus směřující do Veracruzu odjíždí z Chetumalu. Čekala nás dlouhá cesta přes noc (cca. 17 hodin). Celý den před odjezdem jsme strávili ve společnosti Noého a jeho rodiny. Byli jsme velmi unavení. Předchozí den jsem strávili loučením a balením našich krosen. S radostí jsme tedy uvítali možnost odpočinout si po dlouhé době v hamace. ;) Poobědvali jsme ve společnosti Noého maminky a dědečka. Navečer nás Noé odvezl na terminál. Zařadili jsme se do fronty na kontrolu zavazadel. Zdejší systém „zmáčkni tlačítko a uvidíme, jestli tě zkontrolujeme“ je docela adrenalinový. ;) Před námi stál pár, na který se štěstí otočilo zády. Rozsvítilo se jim červené světélko a museli vybalit zavazadla. My už jsme mohli být v klidu. Na nás vyšla opět barva zelená a tudíž jsme mohli směle pokračovat dál. Čekala nás další fronta, u předávání zavazadel. Poslední frontu jsme si vystáli k autobusu.
Koupili jsme si sedadla hned vpředu, jak nám poradili Linda s Rickem (mají mnoho zkušeností z cest po celém světě). Postupem času, jak se lidé trousí na záchod, se do zadní části autobusu line ne zrovna příjemný odér. Omezený prostor na nohy a absence síťových kapsiček na odkládání věci nám kompenzoval parádní výhled.
Po necelé hodině jízdy nás opustil jeden z řidičů. Zkrátka vystoupil a my odjeli. Říkali jsme si, že v průběhu cesty nastoupí asi jiný, který bude moct vystřídat řidiče za volantem. V Mexiku totiž autobusy nestaví u benzínek, ale přímo na terminálech (alespoň tedy společnost ADO), kde je možné si odskočit, koupit si nějaké občerstvení a posedět na čerstvém vzduchu. Většinou jsme měli tak 5-10 minut, což na protažení ztuhlého těla stačilo. ;)
I přes relativně vysokou rychlost jízdy (kde se prokázala zkušenost řidičů – museli se co chvíli vyhýbat velkým děrám na silnici) jsme měli zpoždění. Dostali jsme se do zácpy, ve které jsme strávili skoro 3 hodiny. U silnice totiž stojí buď vojáci, nebo policisté a kontrolují auta. Je to preventivní opatření proti pašování a nelegálnímu pohybu osob. Tehdy už autobus řídil jiný řidič. Byla to pro nás záhada. Vzhledem k tomu, že jsme byli s Filipem opravdu unaveni, téměř celou cestu jsme prospali (což se mi v autobuse moc často nestává). Většinou usnu jen na chvilku. Tady to bylo spíše naopak. Nicméně jsem vůbec nezaregistrovala, že bychom zastavili a nastoupil nový řidič. Až ráno jsme tu záhadu rozluštili. Došlo nám, že v autobuse existuje takový malinkatý prostor, kam si „náhradní“ řidič lehne a odpočívá, dokud na něj nepřijde řada.
Do Veracruzu jsme dorazili kolem jedné hodiny odpolední. Přivítalo nás relativně chladné počasí. Vyzvedli jsme si batohy a šli si koupit další jízdenku do Xalapy (hlavního města státu Veracruz). Čekala nás tedy ještě další jízda autobusem, tentokrát už pouze dvouhodinová.
V Xalapě se nám dostalo velmi milého přivítání. Vyzvedla nás Imelda se svojí „pravou rukou“ Monicou a synem Cristiánem. První otázka, kterou nám položili byla: „Kde máte děti?“. Zpočátku jsme opravdu neměli tušení, o čem to mluví. Nejprve jsem si myslela, že viděli nějakou fotku nás s dětmi v Bacalaru. Pak mě ale napadla ještě jedna fotka. Před odletem do Mexika jsme navštívili Filipovi přátelé, Lucku a Mejdžra, a vyfotili jsme se s jejich holčičkami. Imelda tu fotku viděla na facebooku a domnívala se, že to jsou naše děti a že s nimi přijedeme. :D Celou dobu, co pro nás sháněli ubytování, si lámali hlavu, kam uloží to miminko. Pokaždé, když jsme se s někým seznamovali, ptali se nás: „A co ty děti?“. Opravdu jsme se tomu museli smát.
V Jalcomulcu už na nás čekal don Martín a don Samuel. Nejprve jsme zajeli do našeho budoucího domova. Cabaňa o jedné místnosti se záchodem a sprchou na kopci nad vesnicí. Zatím pouze s postelí, ale se slibem, že cokoliv budeme potřebovat nám seže
nou. Poté jsme sjeli do vesnice na výbornou večeři, kterou pro nás připravila doňa Irma, manželka dona Martína.
Musím říct, že jsme jejich vřelosti byli velmi mile překvapeni. Ani se nám nesnilo o tom, že bychom mohli být přijati s „otevřenou náručí“ místních lidí.
---
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
Soud rozhodne v případu upálení družky. Bylo to italské manželství, říká obžalovaný
Krajský soud v Brně dnes vyhlásí rozhodnutí v případu muže, kterého obžaloba viní z vraždy družky v...
PŘEHLEDNĚ: Langšádlová nekončí jako první. Jaké změny už zažila Fialova vláda?
Přehledně Ve čtvrtek oznámila demisi ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová (TOP 09). V koaliční...
Symbol pařížského kabaretu Moulin Rouge v troskách. Lopatky mlýna se zřítily
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítily lopatky větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x